Akvarel na 4-tou

Městská galerie, 22. 4. - 18. 5. 2025

Společná výstava čtyř výtvarníků. Jana Štefániková (SK Arte via) našla díky akvarelu ztracenou rovnováhu ve svém životě. Angela Hornická (SK Arte via) se věnuje převážně portrétní tvorbě. Agnesa Vavrinová (SK Arte via) si svou tvořivostí a houževnatostí vydobyla místo mezi uznávanými umělci, Kamil Koláček (Rozumění) se věnuje výtvarnu od dětství, později se mu ze zájmu stala vášeň.---Vernisáž se uskuteční v úterý 22. dubna v 18 hodin za hudebního doprovodu Sáry Svobodové.---Cesta akvarelem: Tvořivá pouť JANY ŠTEFÁNIKOVÉJana Štefániková začala svou výtvarnou cestu hledáním relaxace na různých kreativních kurzech. V roce 2017 absolvovala hodiny kreslení, které ji postupně přivedly k objevování různých technik – od jemného pastelu, přes akryl a olejomalbu, až po akvarel. Právě ten si v roce 2020 zvolila jako svou hlavní výtvarnou techniku.Po absolvování dostupných základních kurzů akvarelu na Slovensku se od roku 2021 začala postupně učit od světových akvarelových mistrů. Absolvovala online workshopy malby zátiší s Elenou Bazanovou, sérii akvarelových portrétů s mistrem Jung Hun-Sungem a online kurz olejomalby od Marie Pavlové. Své dovednosti si rozšířila také na workshopech s mistry Alvarem Castagnetem a Sergejem Kurbatovem. Osobně se zúčastnila kurzů Megha Kapoor a Amit Kapoor, plenérové malby s Tomášem Fišerem a šestidenního plenérového kurzu s mistrem Josephem Zbukvicem v Gironě. V roce 2022 se začala více věnovat vlastní akvarelové tvorbě a zároveň se začala účastnit akvarelových soutěží a festivalů. Díky vášni k akvarelu našla ztracenou rovnováhu ve svém životě. Malování jí pomáhá vyjádřit emoce a najít klid.---ANGELA HORNICKÁ„Snažím sa byť v živote sama sebou, autentická, pozitívna, všetko čomu sa venujem robím so záujmom a naplno a verím, že tá energia vplýva aj na okolie.“Som rodáčka z Levoče, v súčasnosti žijem a tvorím v Bratislave. Vyštudovala som Strednú priemyselnú školu drevársku v Spišskej Novej Vsi, odbor Konštrukcia a tvorba interiéru, kde som sa mala možnosť po prvýkrát výraznejšie venovať výtvarnej tvorbe. Kresby nábytkových či interiérových prvkov, ktoré sme navrhovali, pre mňa ale neboli dosť „živé“ a nemala som pocit, že vedia diváka zaujať a tak som začala kresliť aj iné námety, ktoré mali oči a výraz a vedeli svojou mimikou naznačiť príbeh. Zatiaľ len tak, pre seba a do šuplíka, nevediac, že raz budem na to spomínať ako na svoje výtvarné začiatky. Moje kroky ďalej prirodzene smerovali k štúdiu na Fakulte architektúry STU v Bratislave a od jej absolvovania v roku 1998 pôsobím profesionálne v oblasti architektúry ako architekt a projektant. K výtvarnej tvorbe som sa po začiatkoch na strednej a vysokej škole vrátila až v posledných piatich rokoch, po náhodnom stretnutí s akvarelom, ktorý ma očaril svojou farebnosťou, náročnosťou spracovania a zároveň efektami, ktoré vie toto jedinečné médium vytvoriť. Absolvovala som svoj prvý akvarelový kurz a potom ďalší a ďalší, študovala pigmenty, rozdiely vo farbách od rôznych výrobcov, testovala papiere, presedela noci pri experimentovaní s vodou a učila sa orientovať vo svete akvarelu. Postupne bol progres v technike výraznejší a ja som si uvedomila, že od počiatočných skíc som postupne prešla k tomu, čo ma roky fascinovalo, že maľujem, tvorím, hľadám námety, zabávam sa a tá hra ma napĺňa.Od roku 2020 sa ako neprofesionálna výtvarníčka venujem prevažne portrétnej tvorbe technikou akvarelu, kde realisticky zachytávam výraz a osobnosť obyčajných ľudí. Dosiahnuť želaný efekt skutočnosti/reality zobrazovaného objektu sa snažím prostredníctvom vrstvenia farieb a použitím výrazných aj farebných kontrastov aj s pomocou voľného a náhodného pohybu pigmentu vo vode.---AGNESA VAVRINOVÁAgnes Vavrinová, členka a zakladateľka výtvarného združenia arte.via, o. z., novozámčanka žijúca v Stupave, je žiarivým príkladom toho, že talent, vášeň a odhodlanie nepoznajú hranice. Táto temperamentná a hlavne talentovaná akvarelistka, ktorá sa dlhodobo venuje neprofesionálnemu výtvarnému umeniu, si svojou tvorivosťou a húževnatosťou vydobyla miesto medzi uznávanými umelcami. Na sklonku roku 2024 sa stala čestnou hosťkou na prestížnom festivale 2nd Olympiart v Indii – podujatí, kde sa stretávajú špičkoví akvarelisti z celého sveta.Pre nás z MOSky je Agi dlhoročným partnerom, sledujeme jej umeleckú cestu a spolupracujeme s ňou či už na podujatiach, na ktorých sa pravidelne zúčastňuje – ako napríklad Výtvarné spektrum alebo Salón výtvarníkov, ako aj na workshopoch, plenéroch, či na autorských alebo kolektívnych výstavách.---KAMIL KOLÁČEKAbsolvent VUT Brno, pochází a žije v Napajedlích. Žák Emila Slámy. Od dětství se „výtvarnu“ věnoval a když se rozhodoval, čím se stane, zvítězila pragmaticky stavařina před uměleckou dráhou. Ke své zálibě se vrátil v roce 2011, kdy tzv. “už měl zase čas.“ Začal navštěvovat výtvarný kurz pro dospělé ve Zlíně pod vedením paní Věry Machalínkové, kde se věnoval malbě olejem. Maloval a vystavoval obrazy z cest. Od roku 2018 objevil na plenéru Rozumění pod vedením Emila Slámy techniku akvarelu. Postupně se mu začal příležitostně věnovat až do osudového setkání s akvarelistou Tomášem Fišerou, kdy se ze zájmu stala vášeň. Od roku 2021, kdy navštívil 1. mezinárodní Pražský akvarelový plenér se mu začal věnovat naplno. Navštívil několik mezinárodních akvarelových workshopů v Praze a hledá své vyjádření. Jak sám o sobě říká: „je na cestě“…

Popeláři

Městská galerie, 19. 5. - 15. 6. 2025

Výstava Vladimíra Hudečka, pražského rodáka, který našel svůj domov na Moravě. Jeho cesta k fotografii vedla přes rozmanitá povolání – byl posunovačem v metru, věnoval se rizikovému kácení stromů, dělal i listonoše a patnáct let pracoval jako popelář. Právě při této práci začal systematicky dokumentovat svět, který většina lidí míjí bez povšimnutí. Vernisáž se uskuteční v pondělí 19. 5. v 18.00 v Městské galerii.VLADIMÍR HUDEČEK (*1980) – fotograf a zapisovatel životaVladimír Hudeček je pražský rodák, který našel svůj domov na Moravě. Jeho cesta k fotografii vedla přes rozmanitá povolání – byl posunovačem v metru, věnoval se rizikovému kácení stromů, dělal i listonoše a patnáct let pracoval jako popelář. Právě při této práci začal systematicky dokumentovat svět, který většina lidí míjí bez povšimnutí.Několik let působil jako fotograf a kameraman pro Paměť národa, kde se podílel na vzniku dokumentaristického projektu Lidé paměti, který dnes vystavuje spolu s dokumentaristou Františkem Vrbou. Vedle toho psal recenze fotografické techniky pro časopis DIGIfoto a účastnil se menších fotografických festivalů, jako jsou Blatná nebo Umění nás spojuje. Fotografické soutěže ho tolik nelákají, ale prostor pro sdílení a setkávání s lidmi, kteří vidí svět podobně, si vždy najde.Aktuálně je na rodičovské dovolené a zároveň realizuje dobročinný fotografický projekt OknoVen s Kamilou Tunkerovou. Ve své tvorbě se pohybuje mezi dokumentární fotografií a subjektivně pojatými, často expresivními snímky, v nichž si dovoluje barvu tam, kde jeho dokumentární práce zůstává přísně černobílá.Je členem volného uměleckého seskupení NaPokraji, které si klade za cíl v dnešním světě plném komerce předkládat divákům autentickou literární, fotografickou a výtvarnou tvorbu. 

Hedvábí jako šperk

Výstava cínovaných a drátovaných šperků s minerály a polodrahokamy, také ručně malovaného hedvábí Martiny Trávníčkové, která se umělecké tvorbě věnuje 15 let.Šperky, které zde vidíte, jsou vyrobeny z minerálů a polodrahokamů, výjimečně používám také sklo. Záleží mi na tom, aby byly pro všechny. Proto pracuji buď s drátem z chirurgické oceli, která se používá i v zubním lékařství, s bezolovnatým cínem nebo s měděným drátem s povrchovou úpravou, aby mé šperky byly zdravotně nezávadné. Olovnatý cín je jedovatý jak pro toho, kdo s ním pracuje, tak pro toho, kdo ho nosí na těle, a dnes už  se na výrobu šperků nesmí používat.Také nabízím ručně malované hedvábí. Pocitu, když ho máte na těle, se máloco vyrovná. Hebkost, splývavost, vzdušnost, léčivost. Když je teplo, chladí, když je zima, hřeje, to je příroda. Já používám to nejtenčí ponge 05, dále habotai 08 nebo 10, to už je silnější a kvalitnější, a chiffon (šifon), který je jako pavučina a patří také k těm hodnotnějším druhům hedvábí.Používám profesionální barvy na hedvábí s parní fixací. Malování s nimi je radostné  a velmi kreativní. Má to dvě úskalí, ale když se s nimi naučíte pracovat, je to brnkačka. První úskalí je, když barvy zaschnou a nejsou ještě zafixované, nesmí se na ně za žádnou cenu dostat voda (ani kapka). Tím se může celé dílo znehodnotit nebo se musí pracně opravovat. Druhé úskalí je samotná fixace. Ta je trochu náročnější, ale výsledek stojí za to. Hedvábí s těmito barvami je krásně lesklé a splývavé, když si ho dáte na tělo, je to jako sen.  Jsem praktik, který má rád krásu a obdivuje ji. Mým cílem je spojit jemnost a proměnlivost hedvábí s leskem a funkčností šperků a pevně věřím, že se Vám má tvorba bude líbit.Mé výrobky tvořím s láskou a pečlivostí. Může se stát, že někde najdete nedokonalost, ale to prostě patří k ruční výrobě. Proto si takové věci lidé kupují, aby měli něco jiného, výjimečného. Kontakt: www.salicia.cz, martina.travni@gmail.com